Konference Budoucnost péče

Ano, technický model je koncipován jako přenositelný a do značné míry univerzálně aplikovatelný i na další typy pobytových sociálních služeb. Jeho základní principy – tedy propojení telemedicínských a asistivních technologií, práce s daty a podpora rozhodování personálu – nejsou vázány výhradně na specifika domovů se zvláštním režimem (DZR).

Při přenosu do jiného typu služby je však vždy nezbytné zohlednit konkrétní potřeby cílové skupiny, organizační nastavení zařízení a také úroveň připravenosti personálu na práci s technologiemi. Právě tyto faktory mohou ovlivnit způsob implementace i rozsah využití jednotlivých nástrojů.

Lze tedy říci, že model jako takový přenositelný je, nicméně jeho úspěšná aplikace vyžaduje určitou míru adaptace na podmínky a potřeby konkrétní služby.

Podpora v oblasti přípravy projektu, jeho realizace i technického zajištění je klíčovým předpokladem úspěšné implementace podobných řešení. V tomto kontextu hraje významnou roli např. agentura JINAG, která poskytuje komplexní podporu napříč celým životním cyklem projektu a již má zkušenost s projektem v Šebetově.

Tato podpora zahrnuje jak fázi přípravy projektového záměru, nastavení cílů a partnerství, tak následnou projektovou podporu v průběhu realizace. Zcela zásadní je pak role technického manažera, který propojuje svět technologií s prostředím sociálních a zdravotních služeb, nastavuje technickou specifikaci výběrových řízení, pomáhá koordinovat dodavatele a dohlíží na to, aby jednotlivá řešení dávala smysl nejen technicky, ale i v každodenní praxi.

Současně se osvědčuje kombinovat tuto podporu s dalšími partnery – zejména technologickými dodavateli a odbornými institucemi (univerzitami)– a mít dobře nastavený interní projektový tým. Právě propojení externí expertizy (např. prostřednictvím JINAG) a vnitřní připravenosti organizace vytváří pevný základ pro úspěšnou a udržitelnou implementaci.

Ano, v rámci projektu pracujeme také s metadaty, která tvoří důležitou součást celkového datového ekosystému. Metadatové informace umožňují lépe strukturovat, interpretovat a spravovat získaná data, a tím zvyšují jejich využitelnost pro praxi.

Díky práci s metadaty je možné efektivněji propojit jednotlivé systémy, zajistit srozumitelnost dat napříč různými platformami a podpořit jejich správné vyhodnocení. Zároveň přispívají k vyšší transparentnosti a kvalitě datových toků, což je zásadní zejména v prostředí, kde se propojují sociální, zdravotní a technologické oblasti. Metadatový přístup tak nepředstavuje pouze technický aspekt řešení, ale je i jedním z nástrojů, jak zajistit smysluplné a bezpečné využívání dat v každodenní péči.

Výuka asistivních technologií v České republice se postupně rozšiřuje a dnes má převážně mezioborový charakter. Nejde jen o samostatné studijní programy, ale stále častěji o jednotlivé předměty, moduly nebo specializované kurzy napříč různými obory – zejména biomedicínským inženýrstvím, informatikou, zdravotnictvím a speciální pedagogikou.

Na vysokých školách se asistivní technologie vyučují jednak jako samostatné předměty, jednak jako součást širších kurzů.

Například Univerzita Karlova nabízí předmět zaměřený na asistivní technologie z pohledu ergoterapie, který studentům představuje konkrétní pomůcky, software a systémy podporující funkční schopnosti lidí s postižením.

Další kurz zde propojuje asistivní technologie s biokybernetikou a medicínou a ukazuje jejich využití v praxi, například v oblasti home-care nebo umělé inteligence.

Univerzita Palackého v Olomouci pak asistivní technologie vyučuje jako multidisciplinární předmět, který propojuje studenty různých oborů a klade důraz na pochopení potřeb uživatelů a návrh řešení.

Vedle toho se téma objevuje i na technických univerzitách (zejména České vysoké učení technické v Praze nebo Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava) v rámci specializovaných předmětů zaměřených například na návrh, bezpečnost nebo senzorové systémy v asistivních technologiích, jak vyplývá z dostupných přehledů studijních programů .

Důležitou roli hrají také kurzy celoživotního vzdělávání. Například Masarykova univerzita prostřednictvím Střediska Teiresiás nabízí specializovaný kurz asistivních technologií zaměřený na praktické využití ve vzdělávání osob se specifickými potřebami, včetně práce s konkrétními nástroji a získání mikrocertifikátu.

Celkově tedy platí, že asistivní technologie jsou v českém vzdělávacím systému již poměrně dobře zastoupeny, ale spíše než jako samostatný obor se rozvíjejí jako průřezové téma. Výuka kombinuje technické, zdravotnické i sociální aspekty a stále více směřuje k praktickému využití v reálných situacích – od zdravotní péče přes vzdělávání až po sociální služby.

V rámci projektu je důležité rozlišovat mezi dvěma typy dat – daty z asistivních technologií a daty z telemedicínských měření, protože práce s nimi se v některých ohledech liší.

U asistivních technologií dochází k průběžnému sběru dat, jejich automatickému vyhodnocování a generování upozornění v případě odchylek od nastavených parametrů. Na tato upozornění následně reaguje určený personál podle interně nastavených postupů.

V případě telemedicínských dat jsou naměřené hodnoty k dispozici zdravotnickému personálu prakticky okamžitě po provedení měření. Sestra má k těmto datům přístup ihned a ošetřující lékař je může v reálném čase sledovat ve své platformě. To umožňuje včasnou reakci a případnou úpravu péče.

Současně jsou tato data ukládána do zdravotnické dokumentace klienta v systému Cygnus, čímž je zajištěna jejich kontinuita, dohledatelnost a návaznost na další poskytovanou péči.

Celkově tedy systém kombinuje automatizované vyhodnocování s odborným dohledem zdravotnického personálu, který zůstává klíčovým prvkem při interpretaci dat a rozhodování o dalším postupu.

Ne v tom smyslu, že by bylo možné dnes navrhnout konkrétní technologické řešení, které beze změny vydrží 30 let. Technologický vývoj v oblasti asistivních a telemedicínských nástrojů je natolik dynamický, že takový předpoklad není realistický.

Co však možné je – a co se v praxi osvědčuje – je navrhovat infrastrukturu jako otevřený, flexibilní a škálovatelný systém, který bude připraven na budoucí změny. V praxi to znamená zejména důraz na kvalitní a dostatečně dimenzovanou datovou infrastrukturu (kabeláž, konektivita, pokrytí), využívání otevřených standardů a interoperabilních řešení, možnost postupné obměny jednotlivých technologií bez nutnosti zásadních stavebních zásahů, přípravu na integraci různých systémů, které dnes ještě nemusí být známy.

Jinými slovy, cílem není „navrhnout technologie na 30 let dopředu“, ale vytvořit prostředí, které bude schopné se po celou dobu přirozeně vyvíjet.

Z tohoto pohledu je důležité zapojit do přípravy nejen projektanty a technologické dodavatele, ale i odborníky na inovace a provoz sociálních služeb. Zcela klíčovou roli zde přitom hraje technický manažer, který rozumí všem aspektům zavádění technologií do prostředí pobytových sociálních služeb – od návrhu infrastruktury přes integraci jednotlivých systémů až po jejich praktické využití v každodenním provozu. Právě tato role pomáhá propojit technické možnosti s reálnými potřebami zařízení, definovat budoucí požadavky a zajistit, že navržené řešení bude dlouhodobě funkční, udržitelné a smysluplné.

V tomto případě je velmi obtížné uvést univerzální odhad nákladů, protože cena řešení je vždy výrazně závislá na konkrétní lokalitě a technických podmínkách daného zařízení.

Náklady ovlivňuje zejména velikost budovy, její stavební řešení (např. tloušťka zdí, členitost prostoru), stávající infrastruktura, požadovaná kvalita pokrytí a také rozsah plánovaných služeb. Každé zařízení proto vyžaduje individuální návrh – tzv. poptávkové řešení.

Pro orientaci lze říci, že implementace privátní 5G infrastruktury v organizacích se obvykle pohybuje v řádech stovek tisíc až jednotek milionů korun.

Zásadní je ale zdůraznit, že smysluplné řešení vždy vzniká na základě technického návrhu „na míru“, ideálně ve spolupráci s technickým manažerem, který dokáže zohlednit nejen aktuální potřeby, ale i budoucí rozvoj zařízení.

Za jednu z největších výzev lze považovat koordinaci spolupráce mezi více dodavateli a zajištění jejich vzájemné součinnosti. Konkrétně šlo o propojení a integraci platformy asistivních technologií s telemedicínskou platformou tak, aby celek fungoval jako jeden provázaný systém.

Tento proces vyžadoval nejen technické řešení integrace, ale také intenzivní komunikaci, sladění postupů a ochotu jednotlivých dodavatelů hledat společná řešení napříč různými systémy a přístupy. Právě tato mezioborová a mezisektorová spolupráce se ukázala jako klíčová pro úspěšnou implementaci v prostředí sociálních služeb.

Klíčovým faktorem bylo v tomto případě včasné nastavení spolupráce již ve fázi přípravy projektu. Ze strany řešitelského týmu proběhla předběžná domluva, která vytvořila základní rámec pro následnou koordinaci mezi jednotlivými partnery.

Významnou roli sehrál také generální dodavatel, který má se společností Iresoft dlouhodobě navázanou spolupráci. Tento existující vztah přispěl k otevřenější komunikaci a usnadnil hledání konkrétních cest k propojení a výměně dat v rámci systému Cygnus.

Lze tedy říci, že úspěch byl dán kombinací včasné přípravy, jasného vymezení očekávání a využití již existujících partnerských vazeb, které pomohly překlenout bariéry, na které se v minulosti mohlo narážet.

Projekt v Šebetově je od počátku koncipován tak, aby nezahrnoval pouze oblast telemedicíny a zdravotnický personál, ale také pracovníky přímé obslužné péče, pro které představují významnou podporu zejména asistivní technologie.

Už ve fázi přípravy jsme si uvědomovali, že úspěšná implementace je podmíněna zapojením všech skupin pečujících pracovníků a zohledněním jejich potřeb i každodenní praxe. Technologie proto nejsou navrhovány izolovaně, ale s ohledem na jejich reálné využití napříč profesemi a s důrazem na komfort klientů.

Prostor pro další posun vidíme především v ještě intenzivnějším zapojení pracovníků přímé péče do procesu nastavování a vyhodnocování využití technologií – tedy nejen jako uživatelů, ale i jako aktivních spolutvůrců řešení. Klíčové je také pokračovat ve vzdělávání, sdílení zkušeností a posilování mezioborové spolupráce, která umožňuje technologie efektivně začleňovat do každodenní péče.

Klienti služby vnímají zavedené technologie pozitivně, zejména jako nástroj, který posiluje jejich pocit bezpečí a jistoty. Právě tento aspekt se ukázal jako klíčový pro jejich přijetí.

V průběhu implementace byl kladen velký důraz na to, aby technologie působily co nejméně rušivě a nevyvolávaly obavy či nejistotu. Cílem bylo jejich přirozené začlenění do každodenního života klientů, bez narušení jejich komfortu a soukromí. Domníváme se, že se tento přístup osvědčil a významně přispěl k celkově pozitivnímu přijetí ze strany klientů.

Telemedicínské přístroje využívané v rámci projektu jsou certifikované zdravotnické prostředky, což znamená, že jejich přesnost a odchylky měření odpovídají standardům platným pro daný typ zařízení. Z tohoto pohledu se tedy neliší od běžně používaných přístrojů ve zdravotnické praxi.

Specifikum telemedicínských řešení nespočívá primárně v samotném měření, ale v bezpečném a spolehlivém přenosu dat do telemedicínské platformy a jejich následném vyhodnocení. Spolehlivost indikace je proto dána nejen kvalitou technologie, ale i správným nastavením procesů a interpretací dat.

Je zároveň nutné počítat s tím, že na přesnost výsledků může mít vliv lidský faktor – například nesprávně provedené měření. Tento typ rizika je však přítomen při použití jakéhokoliv zdravotnického prostředku. Právě proto byl v rámci implementace kladen významný důraz na systematické vzdělávání a praktický trénink personálu, aby byla zajištěna co nejvyšší míra správnosti měření i práce s daty.

Z hlediska indikace nepřítomnosti akutního problému je proto vhodné telemedicínské technologie vnímat jako významnou podporu rozhodování, nikoliv jako jeho plnou náhradu. Klíčovou roli nadále hraje odborný úsudek zdravotnického personálu, který výsledky zasazuje do širšího kontextu zdravotního stavu klienta.

Ano, oddělení rolí personálu je v rámci řešení systematicky nastaveno a představuje jeden z klíčových předpokladů pro jeho efektivní fungování. Bez jasného vymezení kompetencí a odpovědností jednotlivých rolí by nebylo možné zajistit bezpečné a přehledné využívání jednotné platformy.

Důraz je proto kladen na transparentní nastavení přístupových práv a procesů tak, aby jednotliví uživatelé pracovali s informacemi v rozsahu odpovídajícím jejich roli, což zároveň podporuje jak efektivitu práce, legislativní rámec i ochranu citlivých dat.

Za nejnáročnější považuji sladění různorodých požadavků, které se v průběhu implementace přirozeně objevují. Jednalo se zejména o propojení legislativních rámců, potřeb a očekávání personálu, požadavků dodavatelů, projektových cílů a současně i reálných technických možností.

Neméně důležitou výzvou bylo také sladění komunikačních „jazyků“ jednotlivých aktérů. Každá z těchto skupin – ať už odborníci ze sociální a zdravotní oblasti, technologičtí partneři či projektový tým – přistupuje k tématu z odlišné perspektivy a používá vlastní terminologii. Klíčové proto bylo vytvořit prostor pro vzájemné porozumění a hledat společnou řeč, která umožní efektivní spolupráci a posune projekt kupředu.